Jak jsem prošel Izrael (díl V.)

V mém posledním vypravování jsem skončil ve chvíli, kdy jsme se Zdenkou zdolávali pohoří Karmel, poznamenané požáry z konce loňského roku. Po této nepříliš pěkné podívané směřujeme dál na jih, až k rušnému městu Hadera.

Úterý 5. 4.

Celý den nás sužuje špatné počasí, bez ustání prší a teplota se nevyšplhá nad devět stupňů. Vydáváme se do Muchraky, místa, kde se podle Bible vítězně utkal Eliáš s Baalovými proroky. Jako připomínka této události je zde postavena kaple s oltářem ze 12 kamenů, které mají symbolizovat oltář postavený právě Eliášem. Je odsud krásný výhled na Jizree´lské údolí, které odděluje Galileu od Samáří.

Středa 6. 4.

Časně ráno vyrážíme do Wadi Chiq. Cesta je náročná, na kamenech to po několikadenních deštích klouže a my tak nejednou upadneme. Do města Nir Etzione se dostaneme až po šesté večer, po celodenním pochodu řádně znavení. Naštěstí máme nocleh domluvený u „andělů“ Mehanja a Ady. Anděly jsou v Izraeli označováni místní lidé, kteří se přihlásili do programu tzv. trail angels a dobrovolně tak poskytují poutníkům putujícím tzv. trek z kibucu Dan až do Eilatu u Rudého moře (940 km) nocleh a případně i stravu. Tento trek se jmenuje hebrejsky shvil of Israel, anglicky INT (Israeli National Trail). Jak jsme se shodli se Zdenkou, jsou to lidé, kteří vám doslova a do písmene otevřou své srdce, dům i ledničku. Mehanja pracuje jako manažer v místním chovu dojnic, po večeři nás bere na prohlídku do stájí. Mimo jiné zde vyrábí takzvané „náboženské mléko“, které je určené pro ortodoxní židy.

Čtvrtek 7. 4.

Cesta je opět poměrně náročná, často vede korytem řeky. Od domu Mehanja a Ady nám dělá společnost jejich pes, bílý labrador. Když se s námi psí společník nechce ani po 10 km rozloučit, raději volám Adě, aby si pro něj přijela. Večer dorážíme do města Zikhron Yaacov.

Pátek 8. 4.

Ve městě Zikhron Yaacov se jdeme podívat do Rotschildova památníku. Prohlížíme si zahrady, hrobku, dozvídáme se o vzniku místní osady, u jehož zrodu stál Baron Rotschild. V informacích dostáváme do turistického pasu razítko o průchodu a navíc se zde dáme do řeči s mužem, který se sem před lety přistěhoval z Plzně. Ve vesnici Bet Hananya si kupujeme potraviny na víkend (víkend je v Izraeli od pátečního poledne do soboty), batohy nám řádně ztěžkly, ale pohled na moře nás příjemně konejší. Po překonání 370 kilometrů (z kibucu Dan) jsme konečně na pobřeží.

Tady konči Karmel, pak už jen rovina az k Suezu

Sobota 9. 4.

Část dne trávíme na pláži a relaxujeme. K večeru přicházíme do rušného města Hadera. Ve městě žijí Židé přistěhovalí do Izraele v poslední době, ve většině krámků se prodává především alkohol. Pro přistěhovalce tady byly vystavěny celé nové čtvrti. Ochota lidí tady ale není příliš velká, směrem na jih ubývá i Trail Angels, lidí, kteří poutníků nabízejí ubytování ve svých domech. Noc tak trávíme v rušné ubytovně poblíž ještě rušnější křižovatky.

Další část mé cesty po Izraeli bude uveřejněna na těchto stránkách a na webu cestovní kanceláře IC Tour již příští týden. Pokud Vás mé putování zaujalo, můžete si podobnou cestu vyzkoušet na vlastní kůži i vy, a to společně s cestovní kanceláří IC Tour. Další zájezd do Izraele plánujeme na podzim tohoto roku. Více informací naleznete na našich webových stránkách www.ictour.cz.

Jdeme cestou necestou Konečně u moře

Muchraka – důležité místo ve starozákonní Bibli

Pejsek je nám věrným průvodcem, ale Ada už si pro něj jede

Stopy po požáru jsou stále viditelné

Údolí Jizreel odděluje Galileu od Samáří

Z Bet Hananya jdeme kolem aquaduktu, který vede až do Casearea.