Nacházíte se: Úvodní stránka > Norsko > Města a místa > Špicberky
Sponzorované odkazy:
Souostroví Špicberky leží v Severním ledovém oceánu, přibližně uprostřed vzdálenosti od severního pobřeží Norska k severnímu pólu. Do skupiny ostrovů, které jsou součástí souostroví, patří Západní Špicberky, Nordaustlandet, Egdeøya, Země prince Karla, Barentsøya, Země krále Karla, ostrov Hopen, Medvědí ostrov a Kvitøya. Z celkové rozlohy 62 405 km2 je 60 % území pokryto ledovci nebo ledovými pláněmi. Trvale obydlené jsou pouze 3 ostrovy: Hopen, Západní Špicberky a Medvědí ostrov. Celkový počet obyvatel se pohybuje okolo 3 000.
Objevitelem souostroví se stal v roce 1596 holandský mořeplavec Willem Barents. Barents ale ve skutečnosti nebyl tím úplně prvním, kdo u břehů zakotvil. Předběhli jej vikingové, kteří je pojmenovali jako Svalbard (Země studených břehů). Podle některých starých islandských a norských zápisů k tomu došlo již v roce 1194. Nedlouho po Barentsovi objevil anglický mořeplavec Henry Hudson obrovské bohatství, které se v okolí souostroví ukrývá – ostrovy se staly významnou oblastí pro lov velryb. Ten sem přilákal lovce nejen z Anglie, ale také Norska, Dánska a Holandska. Lovci z Ruska se na ostrovech poprvé objevili v polovině 18. století. Nepřijeli ale za rybolovem, nýbrž za kožešinami a kůžemi polárních lišek, ledních medvědů, mrožů a tuleňů. Brzy bylo objeveno také další bohatství země, tentokráte nerostné. Pod zemským povrchem byla nalezena bohatá ložiska uhlí. Největší rozvoj jeho těžby proběhl na počátku 20. století. Hned po těch norských zde začaly obsazovat půdu společnosti z USA, Ruska, Švédska, Skotska a Holandska. Za účelem těžby byly zakládány osady. Jedna z nich, Longyearbyen, pojmenovaná po americkém milionáři, který založil těžební společnost Arctic Coal Company, je dnes hlavním centrem souostroví a sídlem guvernéra. Poměrně brzy odkoupili švédské, holandské a americké podniky Norové.
Po 1. světové válce schválila Vysoká rada pro mírovou smlouvu návrh na uznání norské suverenity nad celým souostrovím. Součástí dohody zvané ,,Pařížský traktát“ byla podmínka, že právo využívat přírodní zdroje ostrovů a okolních vod budou mít všechny státy, jejichž zástupci smlouvu potvrdí svým podpisem. Mezi tyto státy patřilo i tehdejší Československo. K symbolickému převzetí ostrovů Norským královstvím došlo 14. srpna 1925. Dnes tvoří přibližně 50 % obyvatel ostrovů Rusové. Mluví se tedy nejen norsky, ale také rusky a kromě norské koruny je měnou také ruský rubl a speciální špicberský rubl.
Počátek 2. poloviny 19. století byl předznamenáním velkých změn. Mezi odvětví přibyl na špicberských ostrovech cestovní ruch a turistika. V hlavním centru souostroví Longyearbyenu byly vybudovány hotely a kemp, a začaly vznikat turistické informační kanceláře, kde poskytují své služby zkušení průvodci. S nimi se můžete vydat na lyžařskou túru na běžkách nebo sněžných skútrech, na nevšední výpravu se psím spřežením nebo projížďku na lodi podél ostrovního pobřeží. Prohlédnout si můžete ptačí rezervaci i uhelné doly. Drsná severská příroda vám jistě přinese skutečně jedinečné zážitky. V podstatě jediným nebezpečím, které by tady turistům mohlo hrozit, je setkání s ledním medvědem. Je to si krásné zvíře a vidět jej ve volné přírodě je snem nejednoho cestovatele, medvěd ale pravděpodobně toto nadšení sdílet nebude. Turističtí průvodci proto bývají povinně ozbrojeni. Kromě ledního medvěda můžete ze zástupců zdejší fauny spatřit také polární lišku, hraboše nebo špicberského soba.
Cestování patří k fenoménem této doby. Vyberte si i vy příjemné ubytování přímo od majitele na stránkách www.MegaUbytko.cz a www.MegaUbytovanie.sk.
Turisimo.cz
Přebírání textů z těchto stránek je bez svolení autora trestné.
CMS vytvořilo amedio.cz.