Náboženství

V celé historii Egypta se vystřídalo několik náboženství. Právě to dělá Egypt tak zajímavým pro turisty z celého světa. Pyramidy, faraóni, bohové slunce, podsvětí, mumie a podobně jsou atraktivní lákadla pro zvídavého návštěvníka. Než se tam však vydáte, je dobré si v udělat jasno v tom, jak to bylo a jak to je s egyptským náboženstvím dnes.

Víra v posmrtný život

Nejdůležitějším znakem egyptského náboženství byla a je víra v posmrtný život. Zajímavý je přístup k tomu, jak si chtěli Egypťané zajistit pohodový „život po životě“. Péče o mrtvého se tak stává jednou z nejdůležitějších priorit. Nejen podle svých skutků za živa je totiž člověk souzen! Jakého komfortu se mu dostane v pohřebišti, takový si přebírá s sebou do říše zesnulých. Proto všechny ty šperky, domácí mazlíčci (především kočky, jejichž zabití bylo považováno za těžký zločin), jídlo a pití, zbraně a šípy, nádoby s drahými kameny a balzamovaná, mumifikovaná těla zemřelých. To vše proto, aby mrtvou duši poutníka nemohlo při cestování na onen svět nic zaskočit.
Balzamování mumií bylo náboženským obřadem. Role byly přesně rozděleny, někteří balzamovači hráli roli boha Sutecha, jiní boha Anupa. Vnitřnosti se vkládaly do nádob zvaných kanopy a nechávaly se v hrobkách kolem těla. Omyté tělo se naložilo do ledku, potom bylo napuštěno pryskyřicí a natřeno dehtem. Teprve po nějaké době se uložilo do hrobu. Přiložila se kniha mrtvých, aby zesnulý přesně věděl, co dělat a jak se chovat na cestě do podsvětí.
Posmrtný soud je zkouška a je znám z mnoha obrazů. Zemřelý je podle egyptského náboženství přiveden do síně pravdy, kde jsou velké váhy. Na jedné misce leží srdce zemřelého, na druhé závaží bohyně pravdy. Bůh se šakalí hlavou sleduje výsledek. Za ním stojí netvor s krokodýlí hlavou a je připraven sežrat srdce každého, kdo zkouškou neprojde. Pokud zemřelý projde, je předveden před trůn Usirův a zpovídá se ze hříchů svého života.

Egyptští bohové

Dnes už skoro zaniklé egyptské náboženství bylo polyteistické, což znamená, že uctívali více než jednoho boha. Typickým opakem je monoteismus – například křesťanství.
Egyptské božstvo vychází z přírodních kultů. Egypťané uctívali přírodní bohy, bohy zvířat, či rostlin. Nikdy neusilovali o jejich přísnou schematizaci nebo hierarchii, proto v nich i dnes panuje zmatek a různé zdroje a knihy je představují jinak. Svět bohů a lidí byl oddělený a prostředníka mezi těmito světy představoval faraón. Povaha bohů vycházela z mytologie, ale ani ta nebývá citována a překládána vždy stejně, takže se můžeme setkat s různými interpretacemi povah „kladných“ a „záporných“ bohů.

Pro orientaci uvedeme několik nejdůležitějších bohů:

RE– bůh Slunce
ŠOV– bůh vzduchu
HOR– bůh nebes, sokolí hlava
ANUP– bůh pohřebišť, šakalí hlava
ESET– bohyně plodnosti
USIREW– vládce mrtvých

Současné náboženství – Islám

Islám je monoteistické náboženství založené na proroctví Mohameda v 7.století. Dnes se islám stává nejrozšířenějším náboženstvím hned po křesťanství. Egypt se řadí do rodiny sunnitského islámu, stejně jako 92% jeho vyznavačů po celém světě. Za zakladatele islámu je považován Mohamed, který údajně sám vymyslel jeho název. Islám = oddání se Bohu. Víru šířil od Mekky do Mediny a právě Mekka je dodnes poutním místem pro všechny muslimy, které každý z nich musí alespoň jednou za život navštívit.
Muslimové věří, že Mohamedovi byl zjeven korán, posvátná kniha, která je společně se sunnou (Mohamedovy činy) považována za pramen islámu. Muslimové mají přísná pravidla pro svůj život. Šaría je islámský právní systém, který zahrnuje přísné příkazy chování, od modliteb, džihád – šíření svého náboženství třeba i násilím, až po obyčejné věci každodenního života.
Islám stojí na pěti pilířích, které musí každý muslim dodržovat. Jsou to víra v jednoho Boha, pětkrát denně modlitba s hlavou otočenou k Mekce, půst po dobu měsíce Ramadánu, almužna chudým a pouť do Mekky.
V Islámském světě neexistuje rasismus, existuje však mnohem větší problém a tím je otevřená nenávist k jakémukoliv jinému náboženství. Geograficky se dá vymezit těžko, ale v mnoha státech je nařízen jako hlavní náboženství. Mezi tyto státy patří například Afghánistán, Írán, Irák, Ázerbájdžán, Egypt, Bangladéš, Pákistán, Saudská Arábie, Turecko, Tunisko a mnoho a mnoho dalších.

Autorem textu je Martina Pavloušková.