Historie Ukrajiny

Historie Ukrajiny je plná útlaku, okupací této země silnějšími sousedy a hrdými, ač ne vždy úspěšnými, boji za nezávislost.

První dochované známky osídlení dnešní Ukrajiny se datují již do období před sedmi tisíci lety, kdy zde žili příslušníci tzv. tripolské kultury.

Starověk

Hybnou silou vývoje lidské civilizace byla ve starověké Evropě antická civilizace s mocnými středomořskými městskými státy. Ukrajina byla na samém okraji vlivu jak řecké, tak římské říše. Prvním celistvým státním útvarem, jenž zde vznikl, bylo v polovině 4. stol. př. n.l. království Skythů. O jejich bojích s řeckými silami v Černomoří a osadami na jižním pobřeží Ukrajiny se můžeme dočíst ve spisech slavného řeckého historika Hérodota. Konec skythského osídlení přineslo až velké stěhování národů ve 3. stol. n. l., kdy byli vytlačeni Góty a Huny.

Od osmého století se zde začínají usazovat první slovanské kmeny. Jejich domovem se stává především úrodná oblast kolem Dněpru.

Středověk

Největšího rozkvětu ve středověku dosáhla zdejší civilizace v poměrně ranných dobách, kdy zde existoval silný státní útvar jménem Kyjevská Rus.

Již od 9. stol., kdy došlo ke spojení dvou nejmocnějších center Novgorodu a Kyjeva pod nadvládou knížete Olega, se začaly formovat základy Kyjevské Rusi. Postupným připojováním nových území vznikla v té době nejmocnější slovanská říše. V jejím čele stála po staletí knížata z rodu Rurikovců, jejíž nejvýznamnější panovník Vladimír I. přijal na konci 10. stol. z Byzance křesťanství. Tím nejen získal mocného spojence, ale také se dostal do sféry vlivu byzantské říše.

Zánik Kyjevské Rusi je spojen s vypálením Kyjeva 1169 a následným rozpadem na mnoho samostatných knížectví.

Přítrž nadějím na znovusjednocení učinil vpád asijských kočovných kmenů spojených do Zlaté Hordy, které si podmanily velkou část této kdysi mocné říše.

Po porážce tatarských dobyvatelů byly jednotlivá knížectví v průběhu 14. století připojována k mocnějším sousedům. Některá připadla Polsku, jiná Litva a východní oblasti byly pod vlivem Moskevské Rusi.

Novověk

Roku 1569 byla připojena západní a část střední Ukrajiny k Polsku. Východní část za řekou Dněprem byla díky neustálým vpádům tatarských hord prakticky neobyvatelnou.

Pod cizí nadvládou se Ukrajincům nežilo zrovna nejlépe a následující léta byla plná kozáckých povstání proti Polsku. Největší z nich vedl v letech 1648 – 1654 Bohdan Chmelnický. Na pomoc mu přišel ruský car Alexandr, který ji ale pojal poněkud svérázně a po porážce polských vojsk zabral pro Rusko západní část Ukrajiny. O sto let později při trojím dělení Polska Rusku připadla i území na levé straně Dněpru. Ovšem kromě Haliče a Bukoviny, jež se staly součástí Rakousko-Uherské monarchie.

V průběhu 18. a 19. století došlo k definitivní zhroucení turecké moci na jihu a Ukrajina byla již plně začleněna jako jedna z gubernií do Ruské říše. Carská Rus ale nepřinesla jen národnostní útisk a vykořisťování, jak se mnohdy traduje. Za vlády Kateřiny II Veliké byly například položeny základy několika dnes významných měst jako je např. Oděsa, Sevastopol či Simferopol.

19. století pak znamenalo jako jinde v Evropě nárůst obrozeneckého hnutí a pozvolný rozkvět průmyslu a dopravy.

Moderní doba

Bouřlivá válečná léta na počátku 20. století přinesla Ukrajině na krátký čas i úplnou samostatnost, když v letech 1917 – 1919 vznikla První ukrajinská republika. Po událostech v následujících letech byla západní část Ukrajiny opět připojena k Polsku a zbytek se dokonce stal díky vládě řízené z Moskvy jednou ze zakládajících zemí SSSR.

Spojit svou budoucnost s komunistickou diktaturou ale nebylo šťastné řešení, o čemž se Ukrajinci přesvědčili již v nejbližších desetiletích. Nejen, že trpěli hladomory, z nichž byly některé pravděpodobně Stalinovým dílem, ale také bylo zdejší hospodářství devastováno zásahy moskevských plánovačů.

Obrat k lepšímu nastal v roce 1991, kdy byla ustanovena jednotná (západní část byla připojena po 2. sv. válce) a samostatná republika Ukrajina. Nastala doba nápravy škod způsobených plánovaným hospodářstvím a závod v dohánění zbytku Evropy.

Tzv. oranžové revoluce v roce 2004, která vynesla na nejvyšší státnické příčky prozápadně smýšlející politiky, jistě uspíší vzestup této hrdé země.